Hypereozinofilie

J. Novotný

Hypereozinofilie

Číslo: 4/2021
Periodikum: Transfuze a hematologie dnes
DOI: 10.48095/cctahd2021278

Klíčová slova: terapie – dia­gnóza – hypereozinofilie – hypereozinofilní syndrom – chronická eozinofilní leukemie

Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.

Přečíst po přihlášení

Anotace: Hypereozinofilie (HE) a hypereozinofilní syndrom (HES) představují etiopatogeneticky velmi polymorfní patologické syndromy mnohdy s obtížnou diferenciální dia­gnostikou. HES se závažným postižením tkání a orgánů vyžaduje promptní terapeutický zásah, zvláště při poškození srdce. Celosvětově jsou nejčastější příčinou HE parazitární onemocnění, v našich zeměpisných podmínkách je zatím vzácná. V rozvinutých zemích jsou nejčastější etiologií atopie (astma, rinitida, atopické dermatózy), lékové alergie, autoagresivní procesy a neoplazie. Asi u 50 % pacientů s HES se nepodaří prokázat příčinu HE – zde hovoříme o idiopatickém HES (iHES). Lékem první volby u závažného HES jsou vysokodávkované kortikosteroidy, slibná jsou bio­logická léčiva ve formě monoklonálních protilátek (mepolizumab, reslizumab, benralizumab, alemtuzumab), u HE s prokázanou aberantní tyrozinkinázovou aktivitou indikujeme inhibitory tyrozinové kinázy (TKI). Specifický přístup vyžaduje chronická eozinofilní leukemie (CEL-NOS – not otherwise specified). S postupným odhalováním prozatím nejasných příčin HE bude u řady pacientů s dia­gnózou iHES odkryta specifická etiologie HE.