Syndrom vyhoření u arabských učitelek v Izraeli ve vztahu k vybraným organizačním proměnným

Ziyad Khuri

Syndrom vyhoření u arabských učitelek v Izraeli ve vztahu k vybraným organizačním proměnným

Číslo: 1/2020
Periodikum: Studia Paedagogica
DOI: 10.5817/SP2020-1-8

Klíčová slova: učitelé; syndrom vyhoření; kultura školy; školní prostředí; pracovní život učitelů; arabské školy v Izraeli

Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.

Přečíst po přihlášení

Anotace: Studií, které se věnují vyhoření u pedagogických profesí, existuje velké množství, ale žádná dosud nezkoumala tento syndrom mezi učiteli arabské národnosti v Izraeli. Účelem naší studie bylo z jistit, nakolik souvisí vyhoření s různými organizačními proměnnými, jako je pracovní zátěž, kontrola, spolupracující vedení, kolegiální podpora a podobně. Dotazník vyhoření podle Maslachové, který jsme pro měření dimenzí vyhoření použili, sestává z trojice dílčích škál: emočního vyčerpání, depersonalizace a osobní výkonnosti. Dotazník vyplnilo 372 učitelek a lze konstatovat, že vykazovaly relativně vysokou míru vyhoření. Výsledky ukazují, že všechny dimenze vyhoření souvisejí se zmíněnými nezávislými proměnnými, ať pozitivně nebo negativně. Vícenásobná regresní analýza potvrdila, že dimenze vyhoření jsou proměnnými ovlivněny různě – pro emoční vyčerpání byly významnými prediktory zátěž, podíl na vedení a vztahy se žáky; pro depersonalizaci byly z jištěny jako signifikantní prediktory pouze vztahy se žáky; pro osobní výkonnost pak kontrola a vztahy se žáky.