Temperament a resilience v období mladé dospělosti

Anotace: Cílem studie bylo analyzovat vzájemný vztah resilience a temperamentových charakteristik osobnosti. Výzkumný soubor tvořilo 96 vysokoškolských studentů. Věk respondentů se pohyboval v rozpětí 19–30 let (M = 21.75, SD = 2.07). Použité metody zahrnovaly Adults Temperament Questionnaire a Resilience Scale for Adults. Výsledky studie korespondují s předchozími výzkumy. Regresní analýza odhalila diferencovaný vztah mezi temperamentem a resiliencí. Negativní afektivita je v negativním vztahu s faktory vnímání sebe sama a plánovaná budoucnosti (35 % a 21 % vysvětlené variance). Extraverze je v pozitivním vztahu se sociálními kompetencemi (32 % vysvětlené variance) a v malé míře také se sociálními zdroji. Faktor resilience strukturovaný styl je ve vztahu se dvěma temperamentovými dimenzemi – seberegulace a orientační citlivost (15 % vysvětlené variance celkem). Omezením studie je menší soubor respondentů s nižší mírou reprezentativnosti. Z praktického hlediska výsledky zvyšují pravděpodobnost úspěšnosti podpůrných, rozvojových a intervenčních programů, neboť variabilita v možných temperamentových vzorcích rozšiřuje prostor pro přítomnost faktorů resilience, resp. jejich podporu.