Clinical application of time factor principles in radiotherapy in compensation of radiation series interruptions

patří mezi významné prediktivní faktory efektu radioterapie a je spojena s lepší lokální kontrolou
i vlivem na přežití pacientů. Důležitou roli má též délka období od stanovení dia gnózy
k radikální radioterapii či od operace k zahájení radioterapie nebo využití alternativních frakcionačních
schémat zkracujících celkovou dobu léčby. Zásadním a dobře proveditelným způsobem
aplikace časového faktoru v radioterapii zůstává zejména zamezení prodloužení ozařovací
série. Cíl: K přerušení radioterapie většinou dochází z technických důvodů, kvůli faktorům na
straně pacienta nebo z personálních důvodů pracoviště. Standardní postupy pro kompenzaci
pauzy v léčbě jsou součástí léčebných standardů radioterapeutických pracovišť. Rozvaha o závažnosti
možných dopadů přerušení radioterapie a o nutnosti kompenzovat pauzu v léčbě
probíhá na podkladě typu a rozsahu onemocnění, léčebného záměru a celkového stavu pacienta.
Pacienti jsou zařazeni do tří kategorií dle uvedených parametrů a z nich plynoucího
rizika snížení efektu radioterapie z důvodu přerušení léčby. Kompenzaci pauzy v radioterapii
provádíme pomocí výpočtu ekvivalentní dávky k normofrakcionaci (EQD2), přičemž je
preferován způsob kompenzace umožňující dodržení plánované celkové doby radioterapie
bez prodloužení. Vždy je nutné zvažovat přínos pro zachování lokální kontroly nádoru a rizika
navýšení akutní nebo zejména pozdní toxicity. V současné epidemiologické situaci často
dochází k přerušení radioterapie kvůli onemocnění COVID-19 a následně je z důvodu delších
pauz v léčbě často nutné u jednoho pacienta kombinovat více způsobů kompenzace přerušení
radioterapie.