Monika Mužáková
Život rodiče s dítětem s mentálním postižením jako příklad dosažitelné svobody v komunistickém Československu
Číslo: 4/2018
Periodikum: Speciální pedagogika
Klíčová slova: totalitární režim, mentální postižení, rodičovská identita, solidarita, lidská důstojnost, jinakost
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
Existenciální vztahy lidí v autoritářských režimech, jejich každodenní jednání, sociální
interakce a hodnotové orientace představují nový předmět zájmu v současných společenských vědách.
V české speciální pedagogice tento badatelský směr nebyl dosud uplatněn. Předložená případová
studie sleduje hledání rodičovské identity v souvislostech většinového pojímání odlišnosti
v prostředí komunistické společnosti. Práce vychází z výzkumů konaných v letech 2011–2012
ve 24 rodinách s potomkem s mentálním postižením orální metodou. Následně byl v roce 2018
uplatněn longitudinální charakter výzkumného šetření. Prostřednictvím nahraného rozhovoru
s jeho jedním aktérem, jeho vzpomínek na dobu totalitarismu, si příspěvek klade za cíl odpovědět
na otázku, jaký byl skutečný život dotyčného otce a jeho dcery s mentálním postižením
v socialistickém Československu. V celé práci je respektován etický rozměr výzkumu, zaměřeného
na práci s pamětí obětí diktatur. Výsledky refl ektují trvalý svár lidské lhostejnosti a sounáležitosti,
do značné míry odvislý od společenského uspořádání i chápání nálepkování lidské bytosti mentální
retardací jako nespravedlivého stigmatu.
Zobrazit více »
interakce a hodnotové orientace představují nový předmět zájmu v současných společenských vědách.
V české speciální pedagogice tento badatelský směr nebyl dosud uplatněn. Předložená případová
studie sleduje hledání rodičovské identity v souvislostech většinového pojímání odlišnosti
v prostředí komunistické společnosti. Práce vychází z výzkumů konaných v letech 2011–2012
ve 24 rodinách s potomkem s mentálním postižením orální metodou. Následně byl v roce 2018
uplatněn longitudinální charakter výzkumného šetření. Prostřednictvím nahraného rozhovoru
s jeho jedním aktérem, jeho vzpomínek na dobu totalitarismu, si příspěvek klade za cíl odpovědět
na otázku, jaký byl skutečný život dotyčného otce a jeho dcery s mentálním postižením
v socialistickém Československu. V celé práci je respektován etický rozměr výzkumu, zaměřeného
na práci s pamětí obětí diktatur. Výsledky refl ektují trvalý svár lidské lhostejnosti a sounáležitosti,
do značné míry odvislý od společenského uspořádání i chápání nálepkování lidské bytosti mentální
retardací jako nespravedlivého stigmatu.