Anotace:
Podle obecně přijímané teze byl jedním z genetických východisek zlidovělé malby na skle malířský projev řemeslně vyučených malířů, kteří se primárně orientovali na měšťanské odběratelské zázemí. Příspěvek se věnuje tvorbě severočeského malíře Vincenze Jankeho (1769–1838), jenž byl naším nejvýznamnějším představitelem řemeslné malby na skle sklonku 18. a první třetiny 19. století. Vychází z rozboru více než 210 dochovaných exemplářů, které se dají připsat tomuto malíři a rodinné dílně, která působila v dnešním Novém Boru. Malířova produkce se vyznačuje nespornými výtvarnými a kresebnými kvalitami, které vycházejí ze slohového umění. Jsou v ní však patrné rovněž shodné rysy s hromadně vyráběným zbožím pro nejširší lidové vrstvy (např. tematický rejstřík, sériovost výroby, kontury prosazující se na úkor malby). Na základě výzkumu lze konstatovat, že tvorba autorů, jako byl Vincenz Janke, skutečně představuje pomyslnou spojnici mezi „vysokým“ a lidovým výtvarným projevem.