Vliv zraku na chůzi u dětí s odlišnou úrovní motoriky

Cíle: Cílem této studie bylo prozkoumat účinek vidění při řízení chůze u dětí s normálním vývojem motoriky (NM) a dětí s rizikem DCD (DCDR).

Metodika: 16 dětí s NM (věk 9,1 ± 1,0 roků) a 16 dětí s DCDR (8,7 ± 0,8 roků) provedli chůzi v přímém směru v délce 10 metrů. Zařízením Optojump byly měřeny časové, rychlostní a vzdálenostní charakteristiky vzorce chůze při plném vidění (PV) a bez vidění (BV). Výsledky byly zpracovány dvoufaktorovou analýzou rozptylu 2 × 2 ANOVA se smíšenými efekty (2 skupiny - NM vs. DCDR × 2 zrakové podmínky - PV vs. BV) s opakovaným měřením (α = ,05).

Výsledky: Výsledky odhalily, že chůze dětí s DCDR se vyznačovala kratšími a pomalejšími kroky než chůze dětí s NM. Vyloučení zraku také ovlivnilo parametry krokového cyklu včetně stojné fáze, jednooporové fáze, fáze zatěžování a předšvihové fáze bez ohledu na úroveň motorické koordinace.

Závěry: Výsledky tohoto experimentu ukazují, že děti s vývojově zhoršenou pohybovou koordinací mají pravděpodobně zhoršenou senzomotorickou integraci nebo zhoršenou schopnost pro on-line řízení pohybu. Vyšší závislost těchto dětí na vizuálních informacích nebo zhoršené využívání proprioceptivních vstupů při povádění chodecké lokomoce v jednoduchých stálých podmínkách prostředí se neprokázaly.