Anotace:
Diagnostická činnost učitele je klíčovým prvkem efektivní výuky, který podporuje individuální rozvoj žáků prostřednictvím průběžného hodnocení jejich pokroku. Tento článek se zaměřuje na pedagogické diagnostikování v kontextu formativního hodnocení ve výuce (classroom-based formative assessment: CBFA). Studie byla realizována formou etnografického výzkumu na dvou základních školách, kde byla dlouhodobě sledována výuka šesti učitelů. Jejím cílem bylo zachytit proces průběžného formativního diagnostikování ve výuce a procesy navazující v rámci modelu CBFA. Metodologie zahrnovala pozorování (218 hodin výuky a 72 hodin dalších činností), polostrukturované rozhovory se šesti učiteli (n = 116) a čtyřiceti dvěma žáky (n = 51) a analýzu dat pomocí kódovacích technik. Výsledky ukazují, že vyučující ve výuce získávají informace o procesu učení žáků průběžně a vyhodnocují je a reagují na ně různým způsobem, aby vyvolali následnou reakci žáků, která rozvine jejich učení. Proces formativního hodnocení ve výuce je realizován bez explicitní práce s cíli žáků. Diagnostická činnost probíhá jak implicitně, formou monitorování žáků během výuky, tak explicitně, skrz cílenou podporu a diferenciaci výuky. Výzkum zdůrazňuje důležitost průběžného pedagogického diagnostikování jako součásti formativního hodnocení, která pomáhá učitelům efektivně přizpůsobovat výuku a podporovat učení žáků v reálném čase.