Anotace:
Výukový scaffolding jako forma dynamické, situačně podmíněné intervence učitele do procesu žákova učení vytváří zajímavý terén pro zkoumání specifických, individuálně podmíněných forem podpory, které je možné při interakci učitele a žáka ve výuce zachytit. Svým obsahem a významem široká konceptualizace scaffoldingu jako strategie reprezentující všechny možné formy a zdroje facilitace žákova učení však vede k jeho zpochybňování. Dochází k zastírání specifických znaků, jež by naplnily jeho původní význam a úlohu, kterou sehrává v procesu učení, konkrétně v zóně nejbližšího vývoje. Naší snahou je lépe porozumět významově širšímu kontextuálnímu rámci scaffoldingu, kterým je právě obecněji definovaná podpora učení, a to prostřednictvím zachycení v praxi využívaných strategií a postupů, které jako podpůrné identifikují žáci, učitelé a nezávislí pozorovatelé. Výsledky empirického šetření prezentované v tomto příspěvku jsou zaměřeny na specifickou výzkumnou otázku vztahující se k optice, kterou nahlíží na podporu učení samotní žáci primárního vzdělávání. Našim záměrem bylo zjistit, jak žáci mladšího školního věku subjektivně reflektují a popisují význam a zdroje podpory, které využívají v procesu učení. Metodologicky jsme vycházeli z fenomenologického přístupu. Ke sběru dat jsme využili hloubkové polostrukturované rozhovory se 104 žáky mladšího školního věku v rozmezí 6–11 let. K analýze dat jsme využili kvalitativní techniku strukturace s tvorbou induktivních kategorií. Obsahová analýza dat umožnila generovat čtyři klíčové kategorie zdrojů podpory učení. První, kódovaná jako „Absence strachu“, ukázala význam emoční podpory v podobě potřeby povzbuzení, pochvaly a šancí na úspěch a současně hrozby strachu z neúspěchu, chyby či známky. Druhá kategorie „Znovu a znovu“ nahlédla specifický, sociohistorický rys českého školního vzdělávání v podobě rutinního opakování a procvičování osvojovaného učiva. Význam sociálního kontextu partnerského učení byl v našich datech kódován výrokem „Zeptám se Denise“. Žáky pojmenovaný význam názornosti u didaktických pomůcek v podobě nákresů, obrázků, map nebo příběhů tvoří jádro poslední, čtvrté kategorie s názvem „Vizualizace“.