Martina Křivánková
Supervize jako nástroj pro reflexi osobních problému sociálního pracovníka – česká a chorvatská praxe
Číslo: 5/2022
Periodikum: Sociální práce
Klíčová slova: sociální práce, supervize, reflexe osobních problémů, Česká republika, Chorvatsko
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
CÍLE: Cílem studie je odpovědět na otázku: Jaký postoj zaujímají studenti sociální práce, sociální
pracovníci a vzdělavatelé v sociální práci k využívání supervize jako nástroje pro reflexi osobních
problémů v České republice a Chorvatsku? TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Ve studii se opírám
zejména o teoretické ukotvení supervizních procesů (Kadushin, Harkness, 2002; O’Donoghue,
2010; 2008; 2015). Zaměřuji se na podpůrčí funkci supervize, kterou nově konceptualizuji ve
vztahu k zaměření na „reflexi osobních témat“. METODY: Pro zodpovězení výzkumné otázky
byla použita kvalitativní výzkumná strategie a následná komparace umožňující porovnat českou
a chorvatskou praxi. Technikou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor vedený s respondenty
vybranými na základě kriteriálního výběru. V procesu analýzy dat byly použity prvky zakotvené
teorie. VÝSLEDKY: Chorvatští respondenti mnohem více vnímají supervizi jako nástroj pro
reflexi osobních problémů. Čeští respondenti jsou k využívání supervize pro reflexi osobních
problémů skeptičtější. Obě skupiny definují bariéry, které stojí v cestě tomu, aby byla supervize
důvěrnějším prostředím, kde by mohly být osobní problémy bezpečně reflektovány. Zmiňují také
přínosy, které supervize pro reflexi osobních problémů může přinést. IMPLIKACE PRO PRAXI:
Závěry přispívají k diskusi o využívání supervize v sociální práci s důrazem na popis přínosů
a limitů supervize, jako nástroje pro reflexi profesních i osobních problémů.
Zobrazit více »
pracovníci a vzdělavatelé v sociální práci k využívání supervize jako nástroje pro reflexi osobních
problémů v České republice a Chorvatsku? TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Ve studii se opírám
zejména o teoretické ukotvení supervizních procesů (Kadushin, Harkness, 2002; O’Donoghue,
2010; 2008; 2015). Zaměřuji se na podpůrčí funkci supervize, kterou nově konceptualizuji ve
vztahu k zaměření na „reflexi osobních témat“. METODY: Pro zodpovězení výzkumné otázky
byla použita kvalitativní výzkumná strategie a následná komparace umožňující porovnat českou
a chorvatskou praxi. Technikou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor vedený s respondenty
vybranými na základě kriteriálního výběru. V procesu analýzy dat byly použity prvky zakotvené
teorie. VÝSLEDKY: Chorvatští respondenti mnohem více vnímají supervizi jako nástroj pro
reflexi osobních problémů. Čeští respondenti jsou k využívání supervize pro reflexi osobních
problémů skeptičtější. Obě skupiny definují bariéry, které stojí v cestě tomu, aby byla supervize
důvěrnějším prostředím, kde by mohly být osobní problémy bezpečně reflektovány. Zmiňují také
přínosy, které supervize pro reflexi osobních problémů může přinést. IMPLIKACE PRO PRAXI:
Závěry přispívají k diskusi o využívání supervize v sociální práci s důrazem na popis přínosů
a limitů supervize, jako nástroje pro reflexi profesních i osobních problémů.