Soňa Vávrová, Alice Gojová, Kateřina Glumbíková
Ontologická jistota u dětí „bez domova“
Číslo: 6/2019
Periodikum: Sociální práce
Klíčová slova: rodiny bez domova, nezletilé děti, ontologická jistota
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
CÍLE: Cílem článku je popsat projevy chování související s ontologickou (ne)jistotou u dětí „bez
domova“ žijících v azylových domech anebo na ubytovnách a analyzovat jejich aktivity podporující
(znovu)získávání ontologické jistoty. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Lidé bez domova ztrácí
v kontextu kultury odsunutí nejen svůj domov, ale i své místo ve většinové společnosti, a tím
také zdroje ontologické jistoty. METODY: Data získaná v rámci setů hloubkových interview
s devatenácti dětmi ve věku 8 až 15 let, (jejich) devíti rodiči a klíčovými sociálními pracovníky
daných rodin byla analyzována pomocí konstruktivistické zakotvené teorie. VÝSLEDKY:
Výsledky výzkumu ukazují, že se děti setkávají se dvěma hlavními vzájemně se ovlivňujícími
složkami přispívajícími k vytváření ontologické nejistoty: (1) složkou obsahující elementy vnitřního
rodinného prostředí a (2) složkou obsahující elementy vnějšího prostředí. V tomto systému děti
uplatňují vlastní praxi vedoucí k získávání přístupu ke zdrojům ontologické jistoty naplňující jejich
potřeby „mít svůj klid“, „mít svoje místo“, „mít svoje tajemství“, „někam patřit“ a „mít svého člověka“.
IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Poznání mechanismů (znovu)získávání ontologické
jistoty u dětí „bez domova“ se jeví být nezbytným pro holistické vyhodnocování míry ohrožení
těchto dětí a pro stanovování cílů v průběhu individuálního plánování.
Zobrazit více »
domova“ žijících v azylových domech anebo na ubytovnách a analyzovat jejich aktivity podporující
(znovu)získávání ontologické jistoty. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Lidé bez domova ztrácí
v kontextu kultury odsunutí nejen svůj domov, ale i své místo ve většinové společnosti, a tím
také zdroje ontologické jistoty. METODY: Data získaná v rámci setů hloubkových interview
s devatenácti dětmi ve věku 8 až 15 let, (jejich) devíti rodiči a klíčovými sociálními pracovníky
daných rodin byla analyzována pomocí konstruktivistické zakotvené teorie. VÝSLEDKY:
Výsledky výzkumu ukazují, že se děti setkávají se dvěma hlavními vzájemně se ovlivňujícími
složkami přispívajícími k vytváření ontologické nejistoty: (1) složkou obsahující elementy vnitřního
rodinného prostředí a (2) složkou obsahující elementy vnějšího prostředí. V tomto systému děti
uplatňují vlastní praxi vedoucí k získávání přístupu ke zdrojům ontologické jistoty naplňující jejich
potřeby „mít svůj klid“, „mít svoje místo“, „mít svoje tajemství“, „někam patřit“ a „mít svého člověka“.
IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Poznání mechanismů (znovu)získávání ontologické
jistoty u dětí „bez domova“ se jeví být nezbytným pro holistické vyhodnocování míry ohrožení
těchto dětí a pro stanovování cílů v průběhu individuálního plánování.