Filmový scénář perspektivou vybraných teoretických přístupů a pracovních metod humanitních a informačních věd

Jan Trnka, Pavla Janásková

Filmový scénář perspektivou vybraných teoretických přístupů a pracovních metod humanitních a informačních věd

Číslo: 2/2020
Periodikum: ProInflow
DOI: 10.5817/ProIn2020-2-5

Klíčová slova: filmový scénář, screenwriting studies, Národní filmový archiv, klasifikace, katalogizace, sbírkotvorná činnost, teorie, praxe

Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.

Přečíst po přihlášení

Anotace: Účel – Pozornost je zaměřena na problematiku filmového scénáře, donedávna zcela opomíjenou, a to navzdory jeho klíčové roli pro filmaře, historický výzkum i nezastupitelné místo ve sbírkách/fondech paměťových institucí. Cílem je na teoretické rovině objasnit v mnoha ohledech paradoxní a nejednoznačnou podstatu scénáře a reflektovat vlastní přístup k této entitě na rovině klasifikačních a katalogizačních postupů uplatňovaných v Knihovně Národního filmového archivu.

Design/metodologie/přístup – Jako výchozí a zastřešující paradigma implicitně slouží nová filmová historie. Po jejím vzoru je kladen důraz na analýzu široké škály primárních pramenů, a kromě filmových teorií jsou zohledňovány i koncepty a metodika z přidružených oblastí, například literární vědy či knihovnictví. Ve snaze o komplexnější podchycení tématu je v dílčích ohledech využíváno postupů kvalitativního i kvantitativního výzkumu, například textové, diskurzivní a statistické analýzy.

Výsledky – Představeny jsou hlavní, protichůdné teoretické koncepty scénáře jako „díla“ a „textu“, navržena perspektiva kombinující-smiřující tyto přístupy a s ohledem na proměnlivost podoby scénáře naznačen směr opětovného promýšlení otázky scénáře jakožto druhového a pojmoslovného problému. Nakonec je představena sbírka scénářů Knihovny Národního filmového archivu a klasifikačně katalogizační postupy, kriticky zhodnoceny možnosti jejich dalšího rozvoje i nedostatky užívaných metod a nástrojů.

Originalita/hodnota – Téma je otevřeno s ohledem na množství přístupů ke scénáři napříč obory, zároveň nedostatečnou probádanost problému mimo oblast filmových studií a screenwriting studies či absenci klasifikačně katalogizačních standardů pro scénáře. Ať již zde sdílené praktické know how nebo závěry studie, týkající se například proponovaného flexibilního a prospektivně udržitelného přístupu ke scénáři, představují sumu potenciálně přenositelných poznatků, využitelných dalšími obory a institucemi pro filmový scénář i jemu povahou blízké efemérní entity.