Endocrine late effects of cancer treatment

léčby v dětství i dospělosti. Výskyt je častější u pacientů, kteří podstoupili onkologickou
léčbu v dětství. U těch je odhadovaná prevalence mezi 20–50 %. Se zlepšující se léčbou přibývá
jedinců s anamnézou podstoupené onkologické léčby, a tedy jedinců, kteří jsou potenciálně
ohroženi rozvojem endokrinologických poruch. U dospělých je ve srovnání s dětmi prevalence
poruch nižší, nicméně i zde jsou endokrinologické komplikace relativně časté, avšak diagnostice
je v dospělosti věnována menší pozornost. Endokrinologické poruchy jsou možnou
komplikací prakticky všech léčebných modalit používaných v onkologii (radioterapie, chemoterapie,
imunoterapie). Z hlediska typu poruch jde zejména o hypofunkční a – vzácněji – hyperfunkční
stavy a sekundární nádory, a to zejména radioterapií indukované nádory štítné žlázy.
Nevýhodou endokrinologických poruch jsou často nespecifi cké a pomalu se rozvíjející symptomy.
K včasnému odhalení je tak třeba kromě klinického vyšetření se zhodnocením přítomnosti
možných klinických projevů také provádět pravidelné laboratorní vyšetření. Míra rizika
rozvoje endokrinologických poruch se liší a závisí na řadě faktorů, mj. na věku, v jakém jedinec
léčbu podstoupil, typu léčby, dávce radiace, typu chemoterapie atd. Na základě těchto údajů je
třeba zhodnotit míru rizika vzniku endokrinologických poruch a ideálně ve spolupráci s endokrinologem
věnujícím se této problematice stanovit individualizovaný plán sledování pacienta,
který umožní časnou detekci poruch. Výhodou endokrinologických následků je, že pokud jsou
řádně a včas dia gnostikovány, jsou relativně snadno léčitelné a umožnují často plnou restituci
stavu. Cíl: Cílem článku je podat stručný přehled o širokém spektru možných endokrinologických
komplikacích onkologické léčby, jejich dia gnostice a léčbě se záměrem zvýšit povědomí
o této problematice mezi lékaři pečujícími o pacienty s onkologickými onemocněními.