Impact of residual defect of anal sphincter on patient’s quality of life

Soubor a metodika: Pacientky s dia­gnostikovaným rozsáhlým poraněním hráze zahrnující poranění análního svěrače jsou sledovány v rámci urogynekologické ambulance (průměrná doba follow-up 37 měsíců). Dva hodnotitelé zaslepení k nálezu klinického vyšetření provedli retrospektivní analýzu ultrazvukových volumů na přítomnost reziduálního defektu análního svěrače. Výsledky byly následně korelovány s výsledky St. Mark’s Incontinence Score.

Výsledky: Soubor se skládá ze 181 pacientek, u nichž bylo dia­gnostikováno v průběhu porodu poranění hráze III. či IV. stupně a které s odstupem 3 měsíců po porodu podstoupily ultrazvukové vyšetření. Kompletně vyplněné dotazníky odevzdalo 118 pacientek (65,2 % celého souboru). Z těchto pacientek byl v sedmi případech (5,9 %) přítomen reziduální defekt. Ve skupině s reziduálním defektem se fekální urgence (nemožnost odložit defekaci) vyskytovaly v 57,1 %. Ve skupině pacientek bez reziduálního defektu svěrače byly fekální urgence přítomny pouze ve 12,6 %. Tento rozdíl je signifikantní (< 0,001) s koeficientem kontingence 0,291.

Závěr: Lze konstatovat, že přítomnost reziduálního defektu významně zvyšuje incidenci fekální urgence.