Markéta Magidová
Antiestetičnost, nebo estetičnost současného umění?
Číslo: 3-4/2021
Periodikum: Výtvarná výchova
Klíčová slova: estetická podstata umění – současné umění – konceptulní umění – estetická zkušenost – Peter Osborne – Camiel van Winkel – Martin Seel – Juliane Rebentisch
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
Přesvědčení, že umění má estetickou funkci, panovalo v oblasti estetiky
a teorie umění zhruba do šedesátých let dvacátého století, do doby, než ho
narušily neoavantgardní tendence. Díky nim začala být estetická rovina
umění zpochybňována a uváděna jako nedostatečná pro definici nově
vznikajících uměleckých strategií. V první části tohoto textu představím
a shrnu hlavní proudy a přístupy diskuse týkající se problematiky
odmítání estetické definice současného umění od šedesátých let až do
současnosti. V aktuálním diskurzu se zaměřím především na kritickou
revizi pojmů estetický a antiestetický (či antiestétský) při stanovení
podmínek produkce současného, tedy postkonceptuálního umění
tak, jak je předkládá Peter Osborne. V poslední části pak především
za pomoci argumentů Camiela van Winkela, Martina Seela a Juliane
Rebentisch ukáži, že i v konceptuálním a postkonceptuálním diskurzu je
konstitutivní zkušeností z umění zkušenost estetická. Takové tvrzení lze
učinit především díky historicky-kritickému nahlédnutí pojmu estetična,
demytizaci pojmů spojených s konceptuálními tendencemi a díky
rehabilitaci pojmu estetická zkušenost.
Zobrazit více »
a teorie umění zhruba do šedesátých let dvacátého století, do doby, než ho
narušily neoavantgardní tendence. Díky nim začala být estetická rovina
umění zpochybňována a uváděna jako nedostatečná pro definici nově
vznikajících uměleckých strategií. V první části tohoto textu představím
a shrnu hlavní proudy a přístupy diskuse týkající se problematiky
odmítání estetické definice současného umění od šedesátých let až do
současnosti. V aktuálním diskurzu se zaměřím především na kritickou
revizi pojmů estetický a antiestetický (či antiestétský) při stanovení
podmínek produkce současného, tedy postkonceptuálního umění
tak, jak je předkládá Peter Osborne. V poslední části pak především
za pomoci argumentů Camiela van Winkela, Martina Seela a Juliane
Rebentisch ukáži, že i v konceptuálním a postkonceptuálním diskurzu je
konstitutivní zkušeností z umění zkušenost estetická. Takové tvrzení lze
učinit především díky historicky-kritickému nahlédnutí pojmu estetična,
demytizaci pojmů spojených s konceptuálními tendencemi a díky
rehabilitaci pojmu estetická zkušenost.