Anotace:
Tato studie si klade za cíl prozkoumat dvě skutečnosti. Zaprvé se zabývá otázkou, zda a jakým z působem se proměňuje žákovská participace v diferencované a nediferencované výuce na druhém stupni základní školy. Zadruhé popisuje, jak si žáci své komunikační chování v těchto dvou typech výuky vysvětlují. Text je koncipován jako případová studie jedné třídy a kombinuje kvantitativní i kvalitativní metody sběru dat. Míra žákovské participace v diferencované a nediferencované výuce je z jišťována prostřednictvím analýz y strukturovaného pozorování. Důvody, které žáky vedou k různému komunikačnímu chování, jsou vysvětleny prostřednictvím analýz y párových rozhovorů s vybranými typy žáků. Výsledky ukazují, že všichni žáci bez ohledu na příslušnost ke skupině silnější/slabší participují v diferencované výuce výrazně častěji, avšak důvody se různí. Slabší žáci v diferencované výuce častěji riskují, jelikož vědí, že je učitelé v případě špatné odpovědi opraví. Ve výuce o menším počtu žáků si navíc uvědomují, že je minimální šance se odpovědi vyhnout. Silnější žáci svoje odpovědi promýšlejí, neboť se obávají, že odpoví chybně. Vyšší míra participace obou skupin žáků je taktéž z působena rozdílným pojetím výuky. Společné pro obě skupiny je, že diferencovaná výuka zajišťuje příležitost do komunikace zapojit postupně všechny žáky ze skupiny.