Závislost na hraní videoher a osamělost: nerekurzivní model vzájemného vztahu

Anotace: Studie zkoumá vztah mezi videoherní závislostí a osamělostí. Na vzorku 479 osob (49,7 % dívek) ve věku 12–18 let byl testován nerekurzivní model. Jako instrumentální proměnné pro konstrukt videoherní závislosti byly využity frekvence hraní a škály identita s rolí hráče a herní ponoření. Pro konstrukt osamělosti byly jako instrumentální proměnné použity škály odrážející kvalitu vrstevnických a rodinných vztahů. Herní závislost nejvíce souvisí s vnímaným herním ponořením (ß = 0,382) a osamělost s nízkou kvalitou vrstevnických vztahů (ß = -0,505). Bylo zjištěno, že postulovaný nerekurzivní model datům vyhovuje (?2 = 1,576; df = 3; p = 0,665) a jeho výsledky naznačují, že osamělost může posilovat videoherní závislost (ß = 0,271), zatímco síla opačného vztahu je výrazně nižší (ß = 0,057).