Cuba si, pero…

Anotace: Těšil jsem se na Kubu, kde mám příbuzné a kde je krásná příroda. Je to prostě Karibik. A je to taky cesta časem zpátky. Můj syn, který tuto zem zná líp než já, mě hned po uvítání na letišti seznámil s úslovím (podobné jsem si pamatoval ještě z časů socialismu od nás): Ničemu se nediv! Když se divíš, neptej se proč. Když se ptáš proč, nikomu neříkej, co si o tom myslíš. Když říkáš, co si o tom myslíš, tak se nediv. A nutkání se divit tady má člověk na každém kroku. Třeba když v noci potkáte na dálnici v protisměru neosvětlený koňský povoz, nebo přemýšlíte, proč zde platí dvě měny, peso cubano a peso convertible… Abych se přestal divit, vydal jsem se na vlastní cestu přes ostrov.