Příbuzenská pěstounská péče

Šárka Mošťková, Irena Sobotková

Příbuzenská pěstounská péče

Číslo: 4/2016
Periodikum: E-psychologie

Klíčová slova: příbuzenská pěstounská péče, prarodiče, vnoučata, mezigenerační vztahy

Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.

Přečíst po přihlášení

Anotace: Článek se zabývá specifickou problematikou příbuzenské pěstounské péče, kdy o dítě pečují jeho prarodiče. Hlavními cíli zde prezentované části výzkumu, která je součástí rozsáhlejšího projektu, bylo charakterizovat proces přijetí vnoučete do pěstounské péče jeho prarodičů, zmapovat příčiny svěření, detekovat způsoby reagování dětí na odloučení od biologických rodičů a v neposlední řadě popsat vztahy vnoučat s jejich rodiči, vzájemný kontakt i očekávání vývoje vztahu do budoucnosti. K těmto cílům je přistupováno z perspektivy prarodičů. Z metodologického hlediska se jedná o kvalitativní výzkum. Metodou sběru dat byly polostrukturované rozhovory s prarodiči pěstouny. Výběrový soubor tvoří 20 žen a mužů, prarodičů, kteří mají v pěstounské péči alespoň jedno vnouče a vychovávají jej minimálně po dobu dvou let. Celkem participanti pečovali o 21 vnoučat. Výsledky výzkumu ukazují, že děti jsou do pěstounské péče prarodičů svěřovány z rozličných důvodů, které jsme uspořádali do tří kategorií: patologický způsob života biologických rodičů (užívání alkoholu, drog, trestná činnost, týrání a zanedbávání dítěte aj.), osobnostní charakteristiky rodičů (nezralost spojená s nízkým věkem, nezodpovědnost, agresivita, labilita aj.) a vliv životních událostí (rozpad partnerského vztahu, opuštění dítěte, odjezd do zahraničí, nezaměstnanost, nedostatek financí aj.). Reakce dětí na odloučení od rodičů se odehrávaly na emoční, kognitivní a behaviorální rovině. V osobním kontaktu s matkou bylo 15 dětí, zatímco osobní kontakt s otcem mělo 8 dětí. Vzhledem k rostoucímu počtu prarodičů pěstounů mohou být získané výsledky užitečné zejména v psychologickém poradenství a pro odborníky pracující s pěstounskými rodinami.