Monika Plíhalová
Smích výtvarné učebny
Číslo: 3-4/2020
Periodikum: Výtvarná výchova
Klíčová slova: komplexnost kategorie humoru, podoby a specifika humoru, humor učitele a žáka, humor ve výuce výtvarné výchovy, vizuální humor, terénní výzkum.
Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.
Anotace:
Studie reaguje na tendence progresivní pedagogiky, které spatřují
v humoru přínos pro edukaci. Humor se může stát kompenzačním
mechanismem pro život ve škole (Woods, 2012), narušit rigiditu lidského
jednání (Bergson, 1993) a probouzet tvořivé myšlení (Koestler, 1968;
Ziv & Ziv, 2002). Cílem empirické studie je zmapovat specifika humoru
ve výtvarné výchově, zachytit je v jejich komplexitě a vyjádřit pomocí
typologie humorných situací ve výuce a naznačit edukační potenciál
těchto výukových situací. Kvalitativní šetření nachází východiska ve školní
etnografii (Kučera, 1992; Woods, 2012) a v etnografických přístupech
ve výzkumech pedagogiky umění. Sběr dat proběhl přímým pozorováním
52 vyučovacích hodin výtvarné výchovy u pěti učitelů z 2. stupně ZŠ,
prostřednictvím fotodokumentace žákovské tvorby a rozhovorů s učiteli.
S využitím kvalitativní analýzy obsahu dle P. Mayringa (2000) byly
zformulovány kategorie pro specifické situační projevy humoru ve výuce
výtvarné výchovy. Zachycená specifika humoru lze využít v rámci edukace,
kdy vyučující výtvarné výchovy může záměrně humorem přispět k zvládnutí
výtvarné úlohy, a tedy zkvalitnit výuku.
Zobrazit více »
v humoru přínos pro edukaci. Humor se může stát kompenzačním
mechanismem pro život ve škole (Woods, 2012), narušit rigiditu lidského
jednání (Bergson, 1993) a probouzet tvořivé myšlení (Koestler, 1968;
Ziv & Ziv, 2002). Cílem empirické studie je zmapovat specifika humoru
ve výtvarné výchově, zachytit je v jejich komplexitě a vyjádřit pomocí
typologie humorných situací ve výuce a naznačit edukační potenciál
těchto výukových situací. Kvalitativní šetření nachází východiska ve školní
etnografii (Kučera, 1992; Woods, 2012) a v etnografických přístupech
ve výzkumech pedagogiky umění. Sběr dat proběhl přímým pozorováním
52 vyučovacích hodin výtvarné výchovy u pěti učitelů z 2. stupně ZŠ,
prostřednictvím fotodokumentace žákovské tvorby a rozhovorů s učiteli.
S využitím kvalitativní analýzy obsahu dle P. Mayringa (2000) byly
zformulovány kategorie pro specifické situační projevy humoru ve výuce
výtvarné výchovy. Zachycená specifika humoru lze využít v rámci edukace,
kdy vyučující výtvarné výchovy může záměrně humorem přispět k zvládnutí
výtvarné úlohy, a tedy zkvalitnit výuku.