Anotace:
Úvod: Dysfagie má prevalenci v běžné populaci 6–16 %. Na diagnostiku a léčbu se zaměřuje multidisciplinární dysfagiologický tým ve složení klinický logoped, otorinolaryngolog a zdravotní sestra (podle pracoviště může být členem týmu i např. radiolog, nutriční specialista, fyzioterapeut apod.). K objektivnímu vyšetření je jako zlatý standard užíván FEES (Flexible Endoscopic Evaluation of Swallowing) a VFSS (Videofluoroscopic Swallow Study). Cíl práce: Cílem práce je retrospektivně zhodnotit přínos dysfagiologického týmu, který působí na otorinolaryngologickém oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s. (NČB), v péči o pacienty po cévní mozkové příhodě (CMP) indikovaných k vyšetření z Komplexního cerebrovaskulárního centra (KCC) v letech 2016–2020. Materiál a metodika: Do retrospektivní studie bylo zařazeno 33 pacientů po CMP s klinickým podezřením na dysfagii, kteří byli doporučeni z KCC do Poradny pro poruchy polykání k objektivnímu vyšetření dysfagie. Výsledky: U 9 pacientů (27,3 %) byla při FEES vyloučena dysfagie, a byl tak umožněn perorální příjem bez omezení. Dysfagie byla při vyšetření potvrzena u 24 pacientů (72,7 %). U 10 pacientů (30,3 %) byla prokázána prodloužená faryngeální fáze polykání bez penetrace nebo aspirace stravy. Tři pacienti (9,1 %) měli při vyšetření penetraci sousta do dýchacích cest, ale nedosahovalo úrovně hlasivek a bylo kompletně vypuzeno (PAS 2). V 11 případech (33,3 %) byla prokázána aspirace, z toho se v devíti případech (27,3 % ze všech pacientů, 81,8 % z pacientů s aspirací) jednalo o tichou aspiraci bez snahy o vypuzení aspirátu z dýchacích cest (PAS 8). Závěr: U 31 pacientů (94,0 %) byl zaznamenán přínos vyšetření dysfagiologickým týmem. V případě 22 pacientů (66,7 %) šlo o úpravu alimentace a rehabilitace polykání při potvrzené dysfagii. U 9 pacientů (27,3 %) došlo ke zrušení restrikcí při falešně pozitivním screeningovém a klinickém vyšetření. Pozitivní efekt dlouhodobé rehabilitace polykání pozorujeme u 61,5 % sledovaných pacientů.