Digitalizace etiket standardních šelakových desek jako nástroj pro efektivní muzejní evidenci

Gabriel Gössel, Martin Mejzr, Michal Studničný, Filip Šír

Digitalizace etiket standardních šelakových desek jako nástroj pro efektivní muzejní evidenci

Číslo: 2/2019
Periodikum: ProInflow
DOI: 10.5817/ProIn2019-2-4

Klíčová slova: muzeum, digitalizace, evidence, katalogizace, gramofonová deska, zvukové dokumenty, šelaková deska, muzejní sbírka, etiketa gramofonové desky

Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.

Přečíst po přihlášení

Anotace: Účel – Cílem předkládané odborné studie je ozřejmit přínosy zavedení procesu fotografického snímání etiket gramofonových desek v souvislosti s problematikou evidence sbírek fonotéky Národního muzea – Českého muzea hudby. Digitalizace etiket, v tomto případě standardních šelakových desek, je v textu nahlížena jako nebývale účinný nástroj pro evidenční praxi muzejní práce. Zachycení digitálního obrazu etikety zároveň přináší další výhody týkající se popisu, studia i hodnocení sbírek tohoto typu zvukových nosičů.

Design/metodologie/přístup – Na základě průzkumu fyzického stavu sbírky zvukových nosičů a dochovaných evidenčních pomůcek bylo provedeno vlastní zavedení fotografického snímání etiket gramofonových desek. Následné zpracování elektronické evidence ve formě tabulky vytvořilo za pomoci dostupných nástrojů (řazení a filtrace) základ pro odborné zhodnocení sbírky a sestavení statistického přehledu.

Výsledky – Zamýšlenými výsledky průzkumu sbírky gramofonových desek jsou 1) evidenční tabulka sbírky s odborně-kriticky vybranými kategoriemi 2) na jejich základě vypracované statistiky, ve kterých jsou vyhodnoceny nejčastější výskyty (např. nejčastější druh poškození, nejčastější výskyt vydavatelských firem atd.). Stěžejním výsledkem je však samotné zavedení fotografické digitalizace etiket nosičů jako účinné pomůcky k jejich evidenci, bez které by výše jmenované výsledky ani nevznikly.

Originalita / hodnota – Přínosem celého průzkumu je celá řada výhod digitální podoby evidence, která překonává tradiční zavedené metody v praxi paměťových institucí (zejména v knihovnách a muzeích), a to hned v několika rovinách: v dlouhodobé šetrností ke sbírkovým předmětům, v urychlení samotného evidenčního procesu, ve snadnější dostupnosti digitalizovaného obsahu a v potenciálu mnohem komplexnějšího hodnocení jak jednotlivých sbírkových předmětů, tak sbírky jako celku.