Portrét myšlení a jednání učitelek občanské výchovy

učitelky občanské výchovy na druhém stupni velmi dobře hodnocených pražských základních škol vyrovnávají
s naléhavostí občanského vzdělávání v dnešní době, v komplexní společnosti s narušenými
tradičními vztahy, vazbami, autoritami a hodnotami.
Metody: Studie vychází z datové báze vzniklé postupným zkoumáním tří učitelek vyučujících
občanskou výchovu, které proběhlo v letech 2015–2017 podle metodologie výzkumného programu
Subjektivní teorie (Groeben et al., 1988). Studie se zaměřuje na subjektivní teorie učitelek, které se
projevily v zaznamenané výuce, tedy jako handlungsleitende Kognitionen.
Výsledky: Ve studii jsou diskutována zjištění, která mohou pro dané učitelky představovat limity
profesního rozvoje a kvality výuky. Učitelky jsou sledovány nablízko a dlouhodobě, jejich subjektivní
teorie o didaktické transformaci v občanské výchově jsou opakovaně analyzovány, pokaždé z pozměněné
perspektivy. Zjištění mají tedy charakter hlubokého, situovaného a kontextově ukotveného poznání
daných subjektů. Tím je dána nepřenositelnost zjištění této studie na jiné situace a učitele.
Závěry: Výzkum týkající se realizace kurikula občanské výchovy ve školních třídách je − soudě
podle autorovi dostupných oborovědidaktických přehledových studií − na počátku. Tato studie by proto
mohla sloužit jako inspirační zdroj pro širší výzkum na bázi oborové didaktiky společenských věd.