Anotace:
Úvod: Roztroušená skleróza (RS) je chronické víceložiskové zánětlivé onemocnění CNS s podílem autoimunitních i neurodegenerativních dějů v patogenezi. V ambulanci otoneurologa jsou vyšetřováni pacienti s nedoslýchavostí, tinitem, vertigem, kteří v konečném důsledku mohou být nově diagnostikovanými nemocnými s roztroušenou sklerózou. Otoneurolog může být tím prvním lékařem, který vysloví suspekci na roztroušenou sklerózu a odešle pacienta na MR a neurologické vyšetření. Včasná diagnostika a následná léčba může znamenat oddálení trvalé invalidity. Cíl: Analýza výskytu pacientů s RS v otoneurologické ambulanci během dvacetiletého období. Zvýšit povědomí o diagnóze RS v otoneurologické ambulanci. Metoda a materiál: Retrospektivně byla vyhodnocena data 11 pacientů (0,18 %) (5 mužů, 6 žen, věk 25–58 let) s roztroušenou sklerózou nebo suspekcí na roztroušenou sklerózu z celkového počtu 6 000 nově vyšetřených pacientů v otoneurologické ambulanci (v období 2000–2021). Výsledky: U 11 pacientů byla suspekce na roztroušenou sklerózu či probíhající roztroušenou sklerózu. U 4 pacientů otoneurologické vyšetření přispělo k prvozáchytu roztroušené sklerózy otoneurologem. Prvním příznakem RS byla nedoslýchavost, tinitus, instabilita, postinfekční porucha vizu. Závěr: Otoneurolog by měl vždy myslet na to, že náhlá ztráta sluchu, tinitus, vertigo mohou být prvním projevem roztroušené sklerózy. Včasná diagnostika roztroušené sklerózy zvyšuje léčebnou šanci pacienta na zpomalení vývoje nemoci. Terapie zahájená v době prvních klinických příznaků má vyšší úspěšnost stran oddálení invalidity. V rámci diagnostiky RS je velmi důležitá interdisciplinární spolupráce otoneurologa s neurologem.