Anotace:
Multidisciplinární léčba nádorů mozku je v závažné míře narušena pandemií COVID-19. V souvislosti s poklesem počtu neurochirurgických operací o více než 50 % ve většině center v zemích postižených touto pandemií je nezbytné nastavit priority v léčbě. V důsledku nepříznivé prognózy a biologických charakteristik, se kterými je spojena rychlá progrese, jsou prioritou v léčbě gliomy ve stadiu IV. Ze závažného omezení možností hospitalizace na jednotkách intenzivní péče a z omezených možností pro podávání adjuvantní léčby vyplývá nutnost při rozhodování o neurochirurgické léčbě nového případu glioblastoma multiforme vzít v úvahu také možnosti včasného podání adjuvantní léčby. Pro správné rozhodnutí je nezbytná evaluace každého případu multidisciplinárním týmem. Pokud je to možné, měla by být stanovena mutace izocitrát dehydrogenázy (IDH) a metylační stav O6-metylguanin-DNA-metyltransferázy (MGMT). Pro stanovení priorit v léčbě by měl být rozhodující stav „wild-type“ IDH. U mladých pacientů s příznivým performance statusem standardní léčba zahrnuje dlouhodobou radioterapii a současné podávání tenozolomidu, po kterém následuje 6 cyklů adjuvantní léčby temozolomidem, a to i v podmínkách pandemie COVID-19. V případě starších a/nebo křehkých pacientů je jako optimální terapie volen střední hypofrakcionovaný režim radioterapie s denní dávkou 40 Gy v 15 frakcích s dobou trvání 3 týdny nebo hypofrakcionovaný protokol s denní dávkou 25 Gy v 5 frakcích, a to po zvážení věku a performance statusu podle Karnoffského. Metylační stav MGMT musí být také brán v úvahu při rozhodování, zda vynechat chemoterapii a zda nasadit krátkodobou radioterapii (25 Gy v 5 frakcích). Při vynechání chemoterapie v případě nemetylované MGMT by mělo být bráno v úvahu jak další riziko infekce SARS-CoV-2 tak omezený prospěch z léčby temozolomidem.