The effects of introducing psychoeducational programs in patients with stroke in post-acute care

Eva Prušová, David Školoudík, Kateřina Langová, Kateřina Procházková, Helena Kisvetrová

The effects of introducing psychoeducational programs in patients with stroke in post-acute care

Číslo: 6/2023
Periodikum: Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie
DOI: 10.48095/cccsnn2023383

Klíčová slova: cévní mozková příhoda – deprese – soběstačnost – důstojnost – kvalita života související se zdravím – psychoedukace

Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.

Přečíst po přihlášení

Anotace: Úvod: CMP je nejen velmi častou příčinou úmrtí, ale také nejčastější příčinou invalidity a dlouhodobých zdravotních problémů s výrazným dopadem na kvalitu života pacientů. Cílem studie bylo ověřit účinek psychoedukačního programu poskytovaného současně se standardně nastavenou rehabilitační péčí pacientům v postakutní fázi CMP na jejich kvalitu života související se zdravím, na důstojnost, míru deprese, úroveň soběstačnosti v aktivitách denního života a bolest. Soubor a metodika: Do randomizované studie byli zařazeni dospělí pacienti po první prodělané CMP, kteří byli pro přetrvávající neurologický deficit přijati k postakutní lůžkové rehabilitační péči. Současně ale byli částečně soběstační a neměli demenci ani poruchu fatickou nebo vážné postižení zraku a sluchu. Intervenční skupině byla k péči standardní poskytována navíc vícesložková psychoedukace. Sběr dat probíhal při zařazení pacientů do studie a následně po 3 měsících s použitím standardizovaných dotazníků pro kvalitu života (EQ-5D-5L), depresi (Beck‘s Depression Inventory [BDI-II]), důstojnost (The Patient Dignity Inventory [PDI]), zvládání každodenních činností (index Barthelové [BI]) a bolest (Vizuální analogová škála [VAS]). Statistické vyhodnocení bylo provedeno pomocí univarientní a multivarientní analýzy. Výsledky: Z 221 randomizovaných pacientů dokončilo studii 201 (91 %), v intervenční skupině 102 (65 mužů, věk 60 ± 13,6 roku) a v kontrolní skupině 99 (58 mužů, věk 63 ± 13,4 roku). Po 3 měsících byly v intervenční skupině oproti kontrolní zaznamenány statisticky významné rozdíly v EQ-5D-5L/domény (2,77 ± 2,08 vs. 0,93 ± 1,81), EQ-VAS (13,77 ± 12,06 vs. 4,23 ± 15,51), PDI (9,50 ± 8,33 vs. 2,47 ± 8,18), BI (14,94 ± 11,02 vs. 8,96 ± 9,16) a BDI (3,15 ± 3,61 vs. 0,40 ± 4,19); u všech p < 0,0001. Post hoc analýza ukázala, že nezávislými prediktory vyšší kvality života byly kromě aplikované psychoedukace také větší stupeň soběstačnosti, menší tíže deprese a nižší intenzita bolesti. Závěr: Psychoedukace u pacientů po CMP je vhodným doplňkem postakutní rehabilitační péče vedoucím ke zlepšení kvality života, větší nezávislosti v běžných denních činnostech, snížení tíže deprese a zvýšení pocitu důstojnosti.