Analgesic-muscle relaxant infusion in back pain therapy – technological and clinical aspects

Irena Murínová, Alena Linhartová, Jan Muselík, Jan Cihlo, Lenka Dvířková, Jana Gregorová, Kateřina Kroutilová, Kateřina Langmaierová, Lucie Polášková, Jana Vedrová, Martin Vodička

Analgesic-muscle relaxant infusion in back pain therapy – technological and clinical aspects

Číslo: 5/2021
Periodikum: Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie
DOI: 10.48095/cccsnn2021465

Klíčová slova: infuzní terapie – vertebrogenní algický syndrom – analgetika – myorelaxancia – perorální terapie – stabilitní studie

Pro získání musíte mít účet v Citace PRO.

Přečíst po přihlášení

Anotace: Cíl: Cílem práce bylo ozřejmit složení a způsob podávání analgeticko-myorelaxačních infuzí (AMI) běžně používaných v klinické praxi, zhodnotit racionalitu zařazení jednotlivých složek do AMI a zhodnotit kompatibilitu a stabilitu složek nejčastěji používaných AMI. Metodika: Formou dotazníkového průzkumu bylo osloveno 15 náhodně vybraných klinických pracovišť pro získání přehledu spektra AMI používaných v ČR. Racionalita složení AMI byla hodnocena na základě posouzení farmakologických a farmaceutických vlastností léčiv a důkazů pro jejich použití v terapii vertebrogenního algického syndromu (VAS). Dále byla provedena studie kompatibility a stability dvou nejčastěji používaných AMI (směs č. 1: trimekain, metamizol, guaifenesin; směs č. 2: trimekain, metamizol, síran hořečnatý). Výsledky: Bylo zjištěno používání značného množství různých kombinací léčivých přípravků, nejčastěji ze skupiny analgetik, myorelaxancií, kortikosteroidů a lokálních anestetik. Složení AMI se přitom ukázalo být ne vždy zcela racionální, a to jak z farmakoterapeutického (účinnost, bezpečnost, evidence), tak technologického (kompatibilita, stabilita) hlediska. Provedená technologická studie pak prokázala kompatibilitu a stabilitu u dvou nejčastěji používaných směsí. Závěry: Zavedené používání AMI má řadu podstatných nedostatků. V terapii VAS se proto zdá být ve většině případů a v různých ohledech vhodnější perorální podání léčiv. Intravenózní terapie by tak mohla zůstat vyhrazena pro specifické situace.